Slavnostní ohně a táboráky

Slavnostní oheň je obřad. Každý tábor nebo oddíl má trochu jiné zásady, co se může a co se naopak nesmí dělat u slavnostního ohně. Obecně se dodržují zásady slavnostního zapálení (pomocí speciálně pro tuto příležitost vyrobeného zapalovacího kusu dřeva - fakule), dále pro udržování a "starání se" o hoření ohně je určen zpravidla jeden člověk - "ohnivák" Wink... Platí pak ještě další "může" a "nesmí", která před táborákem upřesní každý správný vedoucí.


 

PAGODA

Pagoda má tvar jehlanu. Zpravidla smrková polena se skládají přes sebe do pater. Tyto se pak zužují až k vrcholu. Stavba pagody vyžaduje zručnost. Je třeba správně odměřovat vzdálenost pro položení následujícího patra a dělat v místech položení polen záseky (na hrubá polena zářezy pilou a následné vyseknutí sekyrou), aby se celá stavba neřízeně nesesula. Vnitřek pagody se vyplní drobným suchým roštím, nasekanýma větvičkama apod. Čím více roští se povede nacpat dovnitř, tím lépe. Při hoření se pak horní patra sesouvají (řízeně) dovnitř ohně.


 

HRANICE

Hranice je podobně jako pagoda z hrubých polen, přes sebe na patra. Rozdíl je, že směrem vzhůru se nezúžuje do jehlanu. Vyplněná je podobně jako pagoda suchým roštím a také platí, čím více natlačeného roští uvnitř, tím lépe. V místech kde se dávají polena přes sebe, se dělají stejně jako u pagody záseky či zářezy. Při mačkání roští si můžeme pomoci ušlapáváním přímo uprostřed hranice. Při hoření se pak staráme o to, aby nejvyšší polena dohořívala uvnitř hranice ("ohnivák" pomocí bidla shazuje podle potřeby polena dovnitř ohně).



PYRAMIDA

Pyramida

Pyramida je většinou z menších ohňů. Staví se ze štípaných polen (půlených). Pro lepší stabilitu můžeme použít uprostřed opěrný kůl. Pak jednoduše obestavíme kůl půlenými poleny a z několika stran poctivě vyplníme suchým roštím a větvičkama.


Užitkové ohně

Užitkové ohně, jak už název napovídá, sloužily a slouží nejčastěji k ohřátí nebo usušení mokrých věcí.

 

Dřevorubecký oheň

Je to oheň ve tvaru pyramidy, ale menší. Hodí se, když nemáme uplně suché dřevo, které přikládáme postupně zboku - postupně proschne a pak shoří.


Polenový krb

polenový krb

Základem jsou dvě půlky kůry zbavených polen. U jednoho konce jsou šikmo zaražené kůly, na kterých jsou naskládány kulatá polena. U paty šikmých kůlů rozděláme oheň. Polena tak jak budou hořet, budou se další sesouvat do ohniště. Je to takový "samopřikládací" oheň.


Kanadský krb

  

 Kanadský krb se hodí, když potřebujeme chánit oheň před větrem. Oheň se rozdělá před zástěnou, sbitou ze slabých kulatin (ne více jak 10cm průměru). Zástěna odráží teplo jedním směrem. Pomůže i při sušení mokrých věcí.


Oheň v dešti

poleno

Pro rozdělání ohně v dešti můžeme použít tento typ. Rozpůlené poleno - průměr alespoň 40cm. Spodní díl zaklíníme z obou stran kameny, aby se nám nepřevracelo. Mezi spodní a horní díl rozpůleného polena dáme dvě kulatiny, aby vytvořily mezeru cca 20cm. Uvnitř rozděláme oheň. Žár rozehřeje polena a oheň hodně hřeje.


Oheň na sněhu

oheň na sněhu

Potřebujeme-li rozdělat oheň na sněhu a sněhu je velká vrstva, rozděláme oheň na roštu ze syrové kulatiny. Tu ještě podložíme syrovým chvojím.


Strážní oheň

strážní oheňstrážní oheň

Oheň si připravíme za světla. Rozděláme malý ohýnek, kterým si vyrobíme dostatek žhavých uhlíků. Po setmění ze tří až pěti stran přiložíme do popela suché kulatiny konci k sobě. Oheň slabě hoří nebo jenom doutná. Je málo viditelný a přitom hřeje. Vydrží dlouho a může hořet i celou noc, pokud se kulatiny přisouvajído středu. K tomuto ohni je třeba suché, ale nepříliš měkké dřevo (aby nehořelo příliš rychle).

 


Pravidla rozdělávání ohně v přírodě !

 

Základní pravidla:

 

  1. Při rozdělávání ohně v přírodě je nutné v první řadě zvolit vhodné místo pro ohniště. To by mělo být vzdáleno nejméně 50 m od okraje lesa a v dostatečné vzdálenosti od budov a vůbec všech věcí, které se mohou vznítit. Pamatujte, že v lese lze rozdělávat oheň jen na vyhrazených místech! Zcela zakázáno je i rozdělávání ohně na místech se vzrostlým porostem, tedy i na louce nebo na strništi.
  2. Oheň nezakládejte pod větvemi a na kořenech stromů, na suchém listí, lesní hrabance (zetlelá vrstva jehličí) nebo rašelině, ani v blízkosti stohů, seníků apod. Létající jiskry nebo náhlý poryv větru totiž velmi snadno způsobí neštěstí. Kvůli podobné neopatrnosti lidí každoročně vznikají stovky požárů. Pro rozdělávání ohně je naopak ideální hliněný podklad. Za silného větru nebo v období extrémního sucha bychom oheň v přírodě neměli rozdělávat vůbec.
  3. Místo táboráku je nutno i vhodně uspořádat. Při rozdělávání ohně v přírodě ohniště bezpečně oddělte od okolního prostředí - např. obložením kameny, obsypáním pískem, vyhloubením zeminy apod. V případě vetších vater je vhodné ohniště oddělit pruhem širokým až jeden metr, který bude zbaven veškerých hořlavin.
  4. K zapálení nebo udržování ohně v žádném případě nepoužívejte vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu nebo líh. Oheň se pak velmi snadno vymkne kontrole a může způsobit i vážné popáleniny. navíc podle zákona o ochraně ovzduší v otevřených ohništích nelze pod hrozbou vysokých pokut spalovat žádné chemické látky.
  5. Dělejte jen takový táborák, který dokážete zvládnout! Pokud chystáte velkou vatru, dejte si pozor, aby byla polena poskládána do stabilní pyramidy (pomohou např. záseky na polenech), která umožní prohořívání dovnitř a zabrání nebezpečí rozvalu pyramidy do okolí.
  6. Oheň nesmíte ponechat ani naokamžik bez dozoru. Mějte nachystán dostatek vody (popř. písek, hlínu), kdyby se oheň vymykal kontrole. I proto je dobré umístit ohniště v blízkosti vodního zdroje.
  7. Opustit místo pálení můžete až poté, co ohniště důkladně uhasíte - ať již prolitím vodou nebo zasypáním zeminou. Při odchodu se z ohniště nesmí kouřit a popel i půda pod ohništěm musí být chladné. Pamatujte, že i ve zdánlivě zcela vyhaslém ohništi se mohou skrývat žhavé oharky a poryv větru je znovu rozdmýchá a oheň roznese do okolí. Hasiči musí každý rok dohašovat ohniště, která byla ponechána svému osudu.
  8. Zejména půda v jehličnatém lese je z hlediska možného vzniku a šíření požáru riziková. Hrabanka tvořená zetlelým jehličím může prohořet až do značné hloubky a nepozorovaně se šířit do stran i mimo ohniště. Nedbalé uhašení proto nestačí a ohniště je nutné důkladně prolít vodou!
  9. Pamatujte, že děti by neměly být nikdy u ohniště ponechány bez dozoru dospělé osoby!
  10. Do ohně nikdy nevhazujte jakékoliv výbušné předměty (rachejtle, světlice, patrony, nádoby se stlačeným plynem, munici).
  11. Oheň neroznášejte po okolí, např. na zapálené větvi!
  12.  Pamatujte, že oheň a alkohol nepatří k sobě!
  13. Zvláště pozor dejte na sezení a hry příliš blízko plamenů, stačí málo a může dojít k vznícení šatů, ožehnutí vlasů, řas a popálení.
První pomoc:
  1. Pokud se na vás vznítí oděv a není k dispozici dostatek vody k uhašení, NEUTÍKEJTE ! - tím jen podpoříte hoření.
  2. Okamžitě si lehněte na zem a chraňte si obličej!
  3. Válejte se, dokud plameny neuhasnou ! - válením se zamezí přístupu kyslíku potřebného k hoření.
  4. Je-li po ruce deka nebo jiná vhodná textilie (nesmí to být látka z umělých vláken), lze ji také použít k uhašení hořícího oděvu.
  5. Když se popálíte, postižených ploch se nedotýkejte, popálené místo ihned ponořze do čisté, studené a proudící vody a zavolejte nebo vyhledejte odbornou pomoc!
Zdroj: materiály MVČR, HZS ČR

Hospodářské ohně

Hospodářské ohně se nejčastěji využívají k pečení nebo vaření jídla a nápojů.

 

Závěs na jeden kotlík

kotlík kotlík

 Kotlík se zavěsí nad ohniště pomocí dřevěných vydliček. Vydličky pro zavěšení není potřeba vyrábět ze syrového dřeva, postačí do kříže zatlučené kůly, nahoře u křížení svázané, nebo jinak zpevněné. Závěs však vyrobíme ze syrové větve listnatého stromu. Při delším vaření by suchá větev v roli závěsu nemusela obstát a výsledek by skončil neúspěchem.


 

Závěs na jeden kotlík  na kamenité půdě nebo zmrzlém podkladu

kotlík

Tento typ zavěšení je vhodný, když je obtížné zatlouci vidličky pro závěs. Velkým kamenem zatížíme konec větve závěsu. Je vhodné kámen k větvi přivázat - pro jistotu. Podobně jako v předchozím případě je závěs ze syrové větve listnatého stromu.


 

Zavěšení dvou kotlíků na jeden závěs

Podobně jako zavěšení jednoho kotlíku na vydličky zavěsíme na hrazdu kotlíky dva. Dbáme aby hrazda vydržela tíhu kotlíků a příliš se neprověsila. Pro zavěšení více kotlíků použijeme pokud je to možné železnou trubku nebo tyč. Pozo na popálení při sundávání kovové hrazdy.



Termoska

Potraviny nebo uvařené jídlo dáme v na rozpálené kameny do jámy a přikryjeme listím. Jídlo vydrží nečekaně dlouho telpe.



Pečení v popelu

Na misku dáme to co chceme péct, podlijeme vodou a přiklopíme kotlíkem. Neustále pak přihrabujeme žhavý popel na přiklopený kotlík. Často se v popelu pečou brambory. Můžeme také do alobalu zabalit směs nakrájených brambor, párku cibule skrátka podle možností a necháme péct v popelu. Nevýhoda pečení v alobalu je, že se nejspíš nevyhneme připečení alobalu na jídlo.


 

Setonův hrnec

Do vyhloubené jámy naklademe rozpálené kameny. Na ně položíme zabalené maso. Překryjeme vrstvou rozpálených kamenů. Uprostřed podržíme kůl a přihrábneme hlínou, kterou pořádně udupeme. Kůl vytáhneme a do díry nalijeme malý kotlík vroucí vody. Díru zacpeme a necháme 3 hodiny tak. Po uplynulé době upečené maso vyhrabeme a můžeme konzumovat.

 


 

Pečení na rožni

Je klasickým a populárním způsobem  přípravy jídla. Nejprve rozděláme oheň a vyrobíme dostatečné množství žhavých uhlíků. Maso pak pečeme na rožni nad žhavými uhlíky. Rožeň je třeba neustále otáčet, aby se nám maso opeklo rovnoměrně ze všech stran. Oheň udržujeme přikládáním dřevěného uhlí nebo tvrdého dřeva, které je vhodnější pro "rožnění". Je vhodné si také dopředu připravit vodu ve vhodné nádobě k případnému hašení plamenů, které by maso spálily. Maso průběžně potíráme připravenou směsí a jedná-li se o velký kus, pravidelně odřezáváme upečenou vrstvu. Úspěch pečení na rožni je dán zkušeností "kuchaře", čím větší kus pečeme, tím více je potřeba se o vše starat a hlídat.



Ohniště z kamenů

 ešus

Ohniště z kamenů lze připravit rychle. Poslouží nám pro pánvičku nebo ešus, ve kterém jídlo připravíme. Najdeme vhodné, dostatečně velké kameny a položíme je k sobě tak, abychom nahoru stabilně mohli položit ešus. Případně můžeme kameny přihrabat, uprostřed naopak podhrabat a vytvořit si prostor pro ohniště. Mezi kameny pak rozdělme oheň a vaříme.

 

 

Rozdělávání ohně

Téma kurzu: Principy rozdělávání ohně

 

Cíle

Cílem je seznámit studujícího se základními principy rozdělávání ohně pomocí různých dostupných metod.

 

Určení

Kurz je určen pro děti od 6 let za přítomnosti dospělé osoby. Předpokládá se znalost bezpečné manipulace zakládání ohně.

 

Osnova

 

Lekce 1 - Primitivní metody

 

1.1 Křesací kámen a ocílka

1.2 Ohňový pluh

1.3 Luk a vrták

1.4 Test lekce 1

 

Lekce 2 - Moderní metody

 

2.1 Zápalky

2.2 Spojná čočka

2.3 Kovové zápalky

2.4 Baterie

2.5 Střelný prach

2.6 Test lekce 2


Lekce 1 – Primitivní metody

 

1.1 Křesací kámen a ocílka

Jdi na začátek. Jdi na osnovu. Jdi na začátek lekce.

 

Použití křesacího kamene a ocílky je nejspolehlivější metoda přímé jiskry.

Škrtni křesacím kamenem, nebo jiným tvrdým a ostrohranným kamenem o kousek uhlíkové oceli (nerezová ocel nevytváří dobré jiskry). Tato metoda vyžaduje uvolněné zápěstí a trénink. Když se jiskra zachytí v troudu, rozfoukejte ji. Jiskra se bude rozšiřovat a vznikne plamen.

 

1.2 Ohňový pluh

Jdi na začátek. Jdi na osnovu. Jdi na začátek lekce.

 

Ohňový pluh je metoda zapalování ohně třením. Rukojetí z tvrdého dřeva třete proti základně z měkkého dřeva. Pro použití této metody, vyřezejme v základním prkénku rovnou rýhu a u rukojeti udělejte tupé, rýhované špičky. Tření rukojetí bude z drážky vytrhávat malé částice dřevěných vláken. Jakmile potom více přitlačíte, dřevěné částice se třením vznítí.

 

Obr.: Ohňový pluh

Ohňový pluh

 

1.3 Luk a vrták

Jdi na začátek. Jdi na osnovu. Jdi na začátek lekce.

 

Technika zapálení ohně za pomoci luku a vrtáku je jednoduchá, ale na zapálení ohně musíme vynaložit hodně úsilí a vytrvalosti. Pro použití této metody budete potřebovat následující předměty:

 

Ložisko - Ložiskem je snadno uchopitelný kámen, kus tvrdého dřeva, nebo kosti s mírnou prohlubní na jedné straně. Používá se k udržení vrtáku na místě a k vyvození tlaku na vrták směrem dolů.

 

Vrták - Vrtákem by měla být tyčka z rovného kořenového tvrdého dřeva o průměru 2 cm a délce 25 cm. Vrchní konec je zakulacený a dolní konec tupý (na vyvození většího tření).

 

Ohňové prkénko - Jeho velikost závisí na nás. Nejvhodnější je prkénko z kořenového měkkého dřeva silného 2.5 cm a širokého 10 cm. Na jedné straně vyhlubíme důlek asi 2 cm od okraje prkénka. Na spodní straně vyřízneme zářez ve tvaru V od hrany prkénka k důlku.

 

Luk - Je zhotoven z pružné, syrové tyčky asi 2.5 cm v průměru a provázku. Druh dřeva není důležitý. Tětivou luku může být jakýkoliv druh provazu. Přivažme tětivu od jednoho konce luku k druhému, bez napnutí.

 

Obr.: Luk a vrták

Luk a vrták

 

Při použití luku a vrtáku nejdříve připravme základ ohně. Potom položte chomáč troudu pod zářez ve tvaru V na ohňovém prkénku. Položme jednu nohu na ohňové prkénko. Smyčku tětivy obtočme kolem vrtáku a vrták umístěme do vyřezaného důlku v ohňovém prkénku. Ložisko držené v jedné ruce nasaďme na vrták, aby se udržel na svém místě. Tlačme na vrták a provádějme pohyb jako při řezání pilou, tam a zpět a tím roztáčíte vrták. Jakmile dosáhneme plynulého pohybu, přitlačme na ložisko a pohybujme lukem rychleji. Při této akci se bude mlít žhavý černý prach do troudu, až se troud vznítí. Potom troud rozfoukejme do vzniku plamene.

 

 

1.4 Test lekce 1

Před pokračování v další lekci si ověř své znalosti v kontrolním testu.

 

Jdi na kontrolní vědomostní test lekce 1

 

 

Lekce 2 – Moderní metody

 

2.1 Zápalky

Jdi na začátek. Jdi na osnovu. Jdi na začátek lekce.

 

Zápalky (též sirky) jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, smrkového či topolového, méně často z lepenky se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, chytá v důsledku tření. Ujistěte se, že zápalky jsou vodovzdorné. Skladujte je ve vodotěsném pouzdře společně s příslušným škrtátkem.

 

2.2 Spojná čočka

Jdi na začátek. Jdi na osnovu. Jdi na začátek lekce.

 

Tuto metodu můžeme použít pouze za jasných, slunečných dnů. Čočku získáme z dalekohledu, kamery, zaměřovačů, nebo zvětšovacích skel.

Zaměřením čočky soustředíte sluneční paprsky na troud. Držíme čočku nad stejným místem do té doby, než troud začne dýmat. Jemně rozfoukáme troud do rozhoření plamene, a použijeme ho k zapálení ohně.

 

Obr.: Čočka

Čočka

 

2.3 Kovové zápalky

Jdi na začátek. Jdi na osnovu. Jdi na začátek lekce.

 

Položíme plochý, suchý list pod troud a necháme ho část vyčnívat. Položíme špičku kovové zápalky na suchý list, kovovou zápalku držíme v jedné ruce a nůž v druhé. Škrtáním nože o kovovou zápalku vznikají jiskry. Jiskry padají do troudu. Jakmile troud začne dýmat, postupujeme, jak je uvedeno výše v bodě 2.2.

 

2.4 Baterie

Jdi na začátek. Jdi na osnovu. Jdi na začátek lekce.

 

K vytvoření jiskry použijeme baterii. Použití této metody závisí na druhu baterie, kterou máme k dispozici. Ke každé svorce baterie připevníme drát. Konce drátu přiblížíme těsně k troudu a krátce jimi škrtněme o sebe. Vzniklé jiskry zapálí troud.

 

2.5 Střelný prach

Jdi na začátek. Jdi na osnovu. Jdi na začátek lekce.

 

Někdy budeme mít ve výbavě střelivo. Pokud ano, opatrně vypáčíme kulku z nábojnice a použijeme střelný prach jako troud. Jiskra zapálí střelný prach. Při odstraňování kulky z nábojnice je potřeba být velmi opatrný.

 

2.6 Test lekce 2

Ověř své znalosti v kontrolním testu.

 

Jdi na kontrolní vědomostní test lekce 2

 

Joomla templates by a4joomla